Rozhovory,atd.

Článek z Rolling Stoneu

24. března 2009 v 21:48 | GreenPajula
Taxem si řekla, že si udělám chvilku a přeložim článek z Rolling Stoneu...v originále toe TADY . Tak tady to máááte:


Green Day možná potřebovali každou minutu z 5 let, která uplynula od jejich posledního alba, aby vytvořili jeho vhodného následníka.

"American Idiot pro nás vytyčil laťku skutečně hodně vysoko," řiká frontman Billie Joe Armstrong. "Je to jednoduchý, 'Ok, můžeme prostě napsat sérii písniček.' Ale tady bylo něco, za čím jsme museli jít."

Vytvořeno za poslední 3 roky, 21st Century Breakdown se mění od tvrdého garážového rocku k majestátnému stylu Queen. Zaznamenává život mladého páru, který se vyrovnává se špínou, kterou po sobě zanechal náš 43. prezident, punková opera rozdělená do 3 aktů "Heroes and Cons," "Charlatans and Saints" a "Horseshoes and Hand Grenades."

Jestliže sama struktura vypadá ambiciózně, vedle plánů kapely, vystoupit se všemi třemi akty v úplnosti na světovém turné, které začne v červenci, bledne. "Měli sme hotový první a půlku druhého aktu. Pak jsme se na sebe podívali a řekli si 'Toe fakt těžký,'" říká Armstrong. "Je to vtipný - neděláme naše nejduševnější album, když nám je 19, ale až když nám je přes 30."

Zatímco se kapela navrací k politickým a osobním tématikám Idiota a také k uspořádání alba, úder jsou výběroví Green Day: palba tří akordů hnaných otřásajícím se tempem. Jak jsme říkali již v našem prvním poslechu minulý měsíc, výsledek je naléhavý, vzletný a plný síly.

"Na tomhle se divoce vyhoupli ke hvězdám," tvrdí Butch Vig.

Armstrong říká: "Je výzvou dělat něco, co zní rafinovaně, ale zároveň to zní i jakoby jste to celé udělali na jeden nádech."

http://www.greendayauthority.com/news/data/upimages/26762202-26762207-slarge.jpg

Rozhovor s Billiem - AP magazín 2008 // 2. část

16. prosince 2008 v 20:43 | GreenPajula
Vyšla 2. část toho rozhovoru s Billiem z AP magazínu, taxem konečně měla čas to přeložit...něčim jsem si fakt moc nebyla jistá, tak jsem to nějak domyslela, ae snad to jakš takš vyjadřuje, co tim ten náš umělec myslel XDD ...v originále si to můžete přečíst TADY...jinak česky by me to máte tu ↓↓↓

V kapele bylo hodně napětí když jste dělali na American Idiot, které dosáhlo až bodu, kde jste skončili v jakémsi druhu skupinové terapie.
To nebyla skupinová terapie - nikdy jsme neměli období skupinové terapie. Bylo to spíš o tom, že jsme spolu víc mluvili. Udělali jsme to sami - nepotřebovali jsme terapeuta, aby přišel a udělal to a podělal to. Jestli to někdy dojde tam, kde budeme potřebovat terapeuta, tak pak už to zřejmě nikdy nebude jen zábava.

Jaké to bylo při této nahrávce?
Řekl bych, že naše vztahy jsou ted lepší, než kdy dřív. Vycházíme spolu opravdu dobře a myslím, že je taky důležitý fakt, že si dáváme navzájem víc prostoru. Když máme jakýkoli problém, převážně to je ze stresu, vyčerpání nebo když jsme zmatení z toho postupu, tak si dopřejeme čas a jdeme se pobavit mimo studio, víte - je to jako jít společně na drink nebo jít společně jezdit na motokárách nebo něco takového. Jsem hodně pro myšlenku smečky v kapele, chápete? Vždycky jsem měl pocit, že by to v kapelách mělo být jako v partě nebo v rodině. A naší kapelu chci udržet pohromadě stejným způsobem.

Když se na věci podíváte jen v rámci času, jste na scéně dvakrát tak dlouho jako the Beatles.
[Směje se..] Jo.

Čím jste se tentokrát obklopovali - přinesli jste si nějaké věci z domova do studia?
Nevím - chození a nakupování desek v Amo eba (obchod s deskama v Los Angeles) bylo vážně skvělé. Hodně jsem nakupoval vinyly. Teď neposlouchám nic než vinyly. Mám iPod a podobný věci, ale byla to vážně zábava prostě jen chodit a kupovat nový desky a použitý desky a 180-gramové vinyly nebo cokoliv; Myslím, že to je základní věc. Je to jako přinášet knihy nebo něco zpět do studia - prostě jen přinášíš něco jako část práce, aby ses podělil. Můžeš na zeď pověsit plakát Beatles; nikdy nebudeš jako zas*aný Beatles. Takže je zábava mít kolem sebe nějaký desky, který si prostě jen můžeš pustit a můžeš na nich slyšet praskot a jak to dobře zní.

Posloucháte hodně i nový věci?
Bože, vždycky se snažím zapamatovat si, co jsem to poslouchal, ale vždycky to zapomenu, když se mě na to někdo ptá.

Podle písní the Foxboro Hot Tubs to zní, jakoby jste moc nové desky neposlouchali.
Jo, ale my se taky prostě jen rádi vrtáme v našem vnitřním katalogu. Chci tím říct, že materiál Hot Tubs byl prostě jen jakoby jsme stiskli nahrávací tlačítko a tak to znělo. Takže se pojďme zaměřit na cokoli, co zní jako the Kinks nebo the Who nebo the Zombies a podobný věci. Ale víte, miluju všechno z britské invaze až po něco jako the Fratellis; Myslím, že jsou dobrá skupina. Mám rád víc undergroundový věci, ačkoliv - hráli jsme s Pinhead Gunpowder v Gilman a byla zde kapela Carnal Knowledge, která hraje i v New Yorku, a byli vážné dobrý. Byli první kapela, co jsem po dlouhý době viděl v Gilman a bylo to vážně skvělé. Další skupina, která je podle mě dobrá je This Is My Fist a taky kapela, se kterou hráli Tubs - Mystic Knights Of The Cobra, byla to bláznivá show kapely, která je z mýho rodnýho města [Rodeo, California]. To bylo vážně inspirující vidět kapelu, jak dělá něco daleko tvůrčího než všecko, co jsem viděl za hodně dlouhou dobu, a jsou z tohohle posr*nýho města jako já. Byla to prostě fakt zábava to sledovat.

Když s vámi AP dělalo rozhovor během éry American Idiot, ptali jsme se, jaký máte názor na všechny ty nové pop-punkové kapely, které si vzali Green Day jako vzor. Jak je tomu teď - když se podíváte ven na krajinu punku, stále vidíte ty různé verze sebe?
Víte co chlape? Nemám ponětí. Myslím, že jsme byli hodně neústupní ve vydobývání vlastního místečka a "našeho vlastního zvuku," at to znamená cokoliv, takže prostě jen nevím. Myslím, že hodně těchto skupin bylo jen součástí toho, co vidíte neustále: Vyjde velká deska a za pět nebo deset let se objeví generace skupin, které znějí stejně nebo jsou tím alespoň ovlivněny. A myslím, že tohle je to, co jste viděl, když vyšlo Dookie [in 1994]. Ale zajímavé podle mě je, že když se podíváte na to, co se stalo s naším posledním albem, bude to trvat dalších pět nebo deset let těmto mladým dětem, který se jím inspirovali, než s tím něco udělají. Je to docela šílený, a nechci tím vytrubovat nějakou naší senzaci - ale tato kapela, tedy co si myslím, že dokážeme, je inspirovat lidi z několika různých generací, a čestně je inspirovat deskami, které něco znamenají. Není to jen to, když se lidé vracejí k nahrávkám starých 20 let, protože prostě vyšly, když měli určitý věk.

Vzbuzujete různé reakce od všech generací, které vás objeví.
Ano. Pravděpodobně je hodně lidí, co řeknou, že Kerplunk [1992] je naše nejlepší deska. Ale to je úžasné, víte co tím myslím? Je tu prostě hodně rozdílných lidí, hodně rozdílných vkusů a hodně rozdílných dob.

S American Idiot jste se od velmi populární punk-rockové kapely úspěšně posunuli k stadionům-plnící rockovou kapelou světové třídy. Nebojí se částečně, že...
Že se staneme rockovými králi? Do určité míry doufám, že se nikdy nestaneme rockovými králi, protože si stále prostě jen přeju dělat dobrá alba. Všechno, co jsme si přál, když jsme se podepisovali u major-labelu, bylo mít možnost dělat skvělé nahrávky po zbytek mého života. A to je to, co se snažím vyplnit. Je to samozřejmě i velký tlak, ale jsem rád, že mám tu možnost a chci jí využít.

Dookie se líbilo především punkovým fanouškům. Na druhou stranu American Idiot bylo album, které se líbilo každému. To je velký kontrast.
Myslim, že když tvrdě makáte na desce a dáváte do ní co nejvíc ze sebe, tak jako u American Idiot nebo u té, na které teď pracujeme, tak nezbývá čas na zastavování. Přestal jsem se snažit zaměřovat se jen na jeden žánr hudby a na jeden typ lidí, kterým se líbí určitá věc. Myslím, že tyto kroky jsme učinili nejen kvůli tomu, že chceme psát hudbu a dělat skvělý desky do konce života, ale i proto, že chceme být jednou z nejlepších rockových kapel vůbec, chápete? A taky tímto mečem zemřu - chci tím říct, do hajzlu s tím. Žijete jen jednou, tak se snažíte pracovat tvrdě a prostě jen jít za tím; není čas zabývat se zbytečnostmi, o které se zabývat nemusíte. Když budete prostě jen sedět, tak budete až do konce života jen pronásledovat svůj konec - a to je na h*vno.

Myslíte, že jste měli vyhrát grammy v kategorii "Album roku" za American Idiot?
U2 si to myslej [Smích.]

Motivuje vás to při této desce?
No víte, když se to znova stane, tak to bude skvělý. Ale deska ještě není hotová. Uvidíme, jak to bude. Přesto, kdo ví?

článek o Gilman Street a GD

10. prosince 2008 v 17:31 | GreenPajula
The Daily Californian přinesl zajímavý článek o vztahu mezi klubem Gilman Street v Berkeley, kde GD začínali, a Green Day. Já to konečně přeložila, tak tady to je ↓↓↓

BEST THING IN TOWN (Nejlepší věc ve městě)

Zatímco sláva Green Day vzkvétala, jejich vztahy s tamním klubem Gilman Street zahořkly.

Sedmnáctiletá Anisha Narayan s čelenkou a tričkem staženým z levého ramena seděla na chodníku před budovou 924 Gilman Street Project. Bylo 8.listopadu a ona zde byla kvůli jedné ze svých oblíbených kapel, která zde dříve často hrávala. Tato kapela je nyní známa jako Green Day - skládá se z Billie Joe Armstronga, Mikea Dirnta a Tre Coola - a byla z klubu před 15 roky vypovězena.

26. Listopadu, roku 1988, vystoupili Green Day, tehdy ještě pod názvem Sweet Children, poprvé na Berkeleyském jevišti, které je vyzvedlo a které oni později proslaví.

Během dvaceti let od tohoto prvního vystoupení se Green Day objevili na titulní stránce časopisu Rolling Stone, odehráli vyprodané koncerty po celém světě a stali se charakterizující kapelou této generace díky písničkám jako jsou "Good Riddance (Time of Your Life)," "Walking Contradiction" a "American Idiot."

Každý rok, fanoušci jako Narayan cestují do Berkeley, aby se podívali, kde Armstrong, Dirnt a dřívější bubeník John Kiffmeyer hrávali. Gilman je místo, kde už nikdy nemůžou znovu hrát, ale je to zároveň místo, se kterým jsou na vždy spojení.

86

V písničce "86" z jejich alba Insomniac z roku 1995 Armstrong zpívá: "Stand aside and let the next one pass / don't let the door kick you in the ass." (Ustup stranou a nech někoho dalšího projít / nenech dveře, aby tě nakoply do zadku.) Po té, co kapela opustila místní nahrávací společnost Lookout! Records a podepsala smlouvu u Reprise Records v roce 1993, dveře Gilman se pro ně na vždy uzavřeli.

Přítel kapely Jesse Townley, který jezdil s Green Day na turné a hrál v místních kapelách jako Blatz, říká, že termín "86", který je synonymem k tomu být zakázaný v klubu, vznikl na základě vyhoštění Green Day z Gilman. Když se kapela podepsala u Reprise, přidala se tím tak k mnoha dalším kapelám a příznivcům klubu, kteří od tud byli "86'ed" (=vyhoštěni).

Pat Libby, třiadvacetiletý dobrovolník z Gilman, řekl, že to, že se Green Day podepsali u major-labelu (pozn. - označení kapitálově nejsilnějších hudebních vydavatelství) je v rozporu s filozofiíí klubu, který byl otevřen v roce 1986.

"Je to místo pro kapely, který žijou mimo svět major-labelů. A který to ani nemaj v plánu," řekl.

Jak popularita Green Day rostla, příznivci Gilman začali být proti nim. Tento postoj vyvrcholil v roce 1994, když kapela vydala album Dookie, jejich první desku u major-labelu, a které se postupně prodalo přes 8 milionů kopií jen v USA.

"V době, kdy se kapela odtud přesunula do Slim's (pozn.- klub v San Franciscu), po nich lidé házeli peníze čímž chtěli naznačit, že se kapela zaprodala," říká Doug Pace, čtyřicetiletý dobrovolník Gilman.

Ale Libby nevěří, že by se kapela zaprodala, protože Green Day nikdy netvrdili, že by byli proti major-labelům.

"Nikdy jsem nenašel nic, čím by se dalo říct, že byli pro nezávislost," tvrdí.

Další dobrovolnice, která si říká Ariel Awesome, souhlasí a dodává, že většina návštěvníků koncertů v Gilman má jen malý názor na vztah mezi klubem a Green Day.

"Je zde hodně smyšleného nepřátelství vůči kapele," říká.

Přesto některé události vyvolaly individuální protest. Když Green Day v 924 Gilman 16.září roku 2001 neoprávněně hráli po punkové kapele the Influents, Libby opustil budovu. Nicméně objasnil, že jeho chování nevyjadřovalo postoj Gilman ke Green Day.

"Odešel jsem, protože jsem v té době měl jiné ideály," říká. "Neznamenalo to nic jiného."

Jesus of Suburbia

Brian Edge, editor "924 Gilman: The Story So Far" (knížka) říká, že zvláštní vztah mezi Gilman a Green Day vychází z vysokých účtů, které znehodnocují Gilmanskou filozofii "udělej to po svém".

"Lidi nechápou, že Gilman není jako minor league team v baseballu," říká Edge. "Hlavní myšlenkou Gilman je být místem, kde se může každý shromaždovat a zahrát si tu."

Zatímco skupiny jako AFI a Rancid klubem Gilman také prošli, Edge se strachoval, že je to spíše jako společenství zaměřené na vytváření událostí než jako startovací rampa.

Nicméně, Townley říká, že se Green Day nikdy bezpodmínečně nepodepisovali pod myšlenku punk rocku, který je výhradně jako 'fuck you, my nikdy nevyprodáme', v důsledku jejich předměstských kořenů.

"Myslím, že Green Day pro tohle nikdy stoprocentně nebyli," říká. "Už jen díky jejich původu byli jakože: 'jo, to bude skvělý, jestli někdy vyprodáme stadion,' i když si nikdy nemysleli, že by se jim to skutečně povedlo."

Ačkoliv se lidi z Gilman cítí vůči tomu apaticky, Edge říká, že klub 924 Gilman přežil díky Green Day.

"V tomto období (kdy se Green Day stali slavní) vybudovali dost značné zabezpečení. Nevím, jak dlouho jim peníze Green Day vydrželi, ale hodně jim to pomohlo, aby mohl klub fungovat dál," říká.

Podle Townleyho, Green Day darovali Gilman utajenou částku v loňském roce. V únoru tohoto roku Armstrong odehrál v Gilman se svým vedlejším projektem Pinhead Gunpowder koncert bez nějakých přílišných reklam a oznámení. Třebaže je zde kapela zakázána, jsou zde v jeho spodních tónech stále přítomni.

Co se týče dnešního pohledu Green Day na Gilman, Townley říká, že bylo nepravděpodobné, že by o tom kapela chtěla mluvit.

Management Green Day na žádosti o interview neodpověděl a Kiffmeyer prosbu odmítl přes telefon se slovy: "Už toho o mě bylo napsáno dost."

Navzdory pověstem o napjatém vztahu, kapela i klub mají vzájemné pochopení k jejich historii, říká Townley.

"Vždycky to mezi nimi byla zajímavá dynamika," říká. "Oni chápou, proč jim Gilman nechce dovolit tam hrát, ale to neznamená, že to nebolí, protože tam vyrůstali."

Rozhovor s Billiem - AP magazín 2008

25. listopadu 2008 v 21:46 | GreenPajula
AP vydalo rozhovor s Billiem, který je oddělený od toho samotného článku. Hovoří tam o novém album, jejich inspiraci a o spolupráci s Butchem Vigem. Původní článek v aj si můžete přečíst TADY. Já se pokusila o překlad, ae něčim si nejsem fakt moc jistá, tak kdyžtak sry za nepřesnosti...ALE OPOVAŽTE SE TO NĚKDO KOPÍROVAT!!!SRALA SEM SE S TIM PĚKNĚ DLOUHO!!!

Jaká je vaše hlavní hudební myšlenka na tomto albu?
Víte, já především rád pracuji s aranžemi (uspořádáním) a vždycky se pokouším poohlížet po možnostech jak psát power-pop. Je to jako, když si vemete něco - od the Creation a the Who, přes the Beatles a Cheap Trick až k the Jam - a pokusíte se na to rozšířit myšlenku, co je vlastně pokládáno za tří-akordové songy? A jak to uděláte, když aranže jsou nepředvídatelné? Takže se pokouším posunout, abych byl v psaní písní progresivnější. Pocházím z kultury, kde se zajímám o dobrá alba a stále v ně věřím. Tím nechci říct, že to takhle těžké je pokaždé - mohou být i momenty, kdy chci mít něco mnohem spontánějšího a bez přípravy - ale s touto deskou mám pocit, že to tak prostě musí být.

Většinu vaší kariéry jste spolupracovali s producentem Robem Cavallem. Jaké toe pracovat s Butchem Vigem?
Myslím sí, že má prostě hodně integrity a hodně kvalit a jedna z věcí, kterou na Butchovi vážně respektuju je, že nejde jen za věcmi, které budou prodávány po milionech, nebo za něčím, co bude masívní, jen proto, aby se blískl. Pracuje s mnoha odlišnými druhy kapel, at už je to platinová nebo garážová skupina. A má s tímhle dlouhou historii. Mám pocit, že jsme vzešli ze stejného místa, když on začínal ve Wisconsinu v jakési garážové atmosféře a pracoval s kapelama ve Smart Studios a jak víte, my naší první desku nahráli za $700. Naprosto to chápe a nebere to, co tu máme, za samozřejmé, ale pokouší se pracovat podle svých nejlepších vědomostí a možností. Tím myslím, že se třeba zasoustředuje na blbej mikrofon! Toe inspirativní. Toe úžasný! Zasoustředí se na píseň, víte? Myslím, tak dalece, kam osobnosti zasahují, to bylo spíše o tom pokusit se pochopit druhy jeho "-ismů", chápete? Není to druh producenta, co by provolával slávu; je to prostě jen tvrdě pracující a přímý chlap. Je taky velmi středozápadní: například, na něčem pracujete a on se jen otočí a řekne "To je badass". A vy jen jako: "co tím myslíš 'badass'? Je to spíš jako špatný (bad) nebo je to jako prdel (ass)" [Směje se.] Takže jde o to pochopit všecko tohle, co řiká a vědět, kdy myslí, že něco je skvělý nebo že je to na nic. Takže toe fajn.

Když jste se poprvé setkali s Butchem, byli zde nějaké určité nahrávky, které jste mu dali a řekli ste "Tady, takhle to chceme"?
Ne, takhle se to vážně nestalo. Měl sem z něho prostě hodně respektu a znal jsem jeho historii, takže jsme vážně nemuseli připravovat nějaké specifické myšlenky. Hodně jsme kecali a bylo to spíš jakože jsem řekl: "Chci udělat to nejlepší, co jsme kdy udělali a laťka je pro nás nastavená hodně vysoko." a on jakože: "Wow, to může bejt celkem zastrašující, ale zároveň velmi vzrušující!" Jelikož chce taky udělat desku jeho snů, tak si myslím, že on byl celkově dobrý výběr. Nepokoušel se změnit náš styl nebo cokoliv jinýho; prostě se jen dostával do průběhu a všichni jsme pak spojili hlavy dohromady, odrazili se od nápadů každýho z nás a byli jsme velmi důkladní ohledně aranží, textů atd.

Zkoušíte si hrát s nějakými novými technologiemi?
Hraju si víc s aranžemi a psaním písní. Myslím si, že způsob, jakým děláme desky, je prostě jen jeden z klasických způsobů. Každý teď používá Pro Tools (profesionální zařízení), chápejte - my taky používáme Pro Tools, a používáme taky pásku. Ale přemýšlím o svých oblíbených rockovéých deskách, o způsobu jakým znějí - mám rád něco, co zní trochu víc analogově a taky mám rád zvuk kvalitního zesilovače s dobrým starým mikrofonem, který je zapojen do předzesilovače a skoro nepotřebuje žádný ekvalizér. Příde mi to prostě mnohem víc citový.

Zahodili jste už nějaké písničky?
Nevím, přemýšlím vždycky o všem jako o použitelném, protože se to k vám časem vrátí, chápete? Nepíšu disco pro nějakou špatnou zábavu nebo něco, takže nic z toho, co dělám mi nepříde jako jednorázovka. Chápete, třeba píseň jako (Good Riddance) Time Of Your Life byla napsána během Dookie a nepoužili jsme ji ještě při dalších dvou deskách.

Když začneme od Dookie, mezera mezi vašimi studiovými deskami byla vždycky kolem jednoho roku. Trvá vám to ted dýl psát?
Snažím se nechat věcím víc času, aby dozráli. Myslim si, že kdykoliv děláte desku, taxe podíváte zpět a řeknete si: "Bože, tohle bych udělal jina," rozumíte? Když se podívám zpět na písničky na Slappy EP, pravděpodobně bych raději chtěl, aby byli na Kerplunku, nebo když se podívám na desky, které vyšly po Dookie, pravděpodobně bych si dopřál víc času s Insomniac a Nimrod. Takže se z tohohle učím, ale neznamená to zároveň, že by to byl můj jediný způsob, jak něco dělat. Deska The Foxboro Hot Tubs, kterou jsme nahráli letos, byla jen jako vyměnit si kalhoty a jít. Ale nechávám si čas, nechávámm tomu přirozený průběh bez násilí. A je to průběh puntičkářský, abych vám řekl. Je to hrozné.

Jak to myslíte?
Je to jen o trpělivosti, chápete? A pro partu chlápků, který maj ADHD (=hyperaktivita s poruchou pozornosti) je fakt těžký mít trpělivost. [Směje se.]

Pro všechny z vás je dalším věkovým milníkem čtyřicítka - píšete teď víc z pohledu člověka ve "středním věku"?
To si nemyslím. Snažím se jen zůstat v momentu, kdy píšu. Nikdy jsem se vědomě nepokošel psát z perspektivy 36-ti letého, chápete, protože si nemyslím, že se každý vždy cítí na svůj věk. Rozumíte, někdy se cítíe mladší než jindy, a někdy se zas cítíte starší. Myslim, že u mě je to tak, že když tvořím, taxe cítím nestárnoucí. Ne, že bych se snažil být mladšší, nebo že bych se snažil nebýt starý, nebo, že bych se snažil být více zralý, ale prostě se s tím tak nějak snažíte zamést.

Říká se, že když jste dělali American Idiot, tak jste začali odvozovat některé temnější vlastnost - přesněji nepříjemné součásti - St. Jimmyho. Bylo tady toho tentokrát víc?
Ne. Tedy spíš myslím, že na to neberu ohledy. Je to prostě takový, jaký jsem. Myslím si, že každý má jakýsi druh temného místa, ke kterému má sklony se blížit, nebo kterého se bojí a nikdy k němu nejde. Je to prostě jako když už jste spokojený a začínáte se cítit zaseklý na místě, takže můžete jít buď dělat něco pozitivního, jako jít surfovat nebo něco takovýho, nebo můžete dělat něco nebezpečného a můžete být k sobě potenciálně škodlivý. Trochu nihilismu neuškodí, rozumíte, ale zároveň musíte vědět, kdy s tím přestat, než vás to zabije. Nechci působit jako conzervativec nebo puritán, protože nejsem ani jedno z toho.

Všichni tři máte rodiny. Drží vás to zpátky?
Myslím si, že ano. Chápete, ačkoliv neustále slyším rockové hvězdy říkat věci jako: "Moe děti mě drží při zemi," nebo "Moe rodina mě drží při zemi." A toe jako, tedy, nemělo by to být jinak? Neměl by jste se spíš vy držet při zemi kvůli své rodině, obzvláště, když jste otcem dvou synů, z nichž jeden je momentálně teenager? Nechci toho o nich moc říkat, protože chci, aby měli svojí vlastní identitu a nechci je jakkoliv prodávat, protože jsou stále ve vývinu a ať to skončí jakkoliv, nechci, aby se to vrátilo a pronásledovalo mě to. Jako [imituje kamaráda syna], "Oh, tvůj táta o tobě vyprávěl ňákou historku v časopise!" a vy jakože, "Oh, kurva." [Směje se.] Chcete prostě jen, aby...já nevím. Prostě jen doufám, že do života vloží hodně mylšení a citů.

Takovouhle mluvou měníte model rockové hvězdy, chápete.
Nevím - mít rodinu je pro mě taky proces učení. Mám velmi trpělivou ženu, je vážně skvělá, a je opravdu politicky uvědomělá, obzvláště s probémy týkajících se životního prostředí, a myslím si, že ona má ten druh strachu z konce světa, který je v ní od přírody zakotvený. A občas si myslím, že si měla vzít za muže konec světa.[Směje se.] Takže nevím, můžeme mezi námi vychovávat rodinu společně a spoléhat se na sebe.


TO BE CONTINUED

Interview s Billiem

2. listopadu 2007 v 23:18 | GreenPajula
Rolling Stone udělal interview s Billiem k jejich 40.výročí. ...Mají o tom článek, šestiminutovou nahrávu a ještě krátké videjko...No ten rozhovor je celkem přes 3 stránky, takže jako na překlad fakt nemám šanci.....Jinak tam mluví o jeho pocitech k aktuální politice, stavu punk-rocku, rodičovství a o tom, co se v něm dělo od doby, kdy byl poprvé v Rolling Stonu v roce 1994 a proč by znovu nechtěl,aby mu bylo zas 21....Jinak teda to interview najdete TADY ....pak tu audionahrávku máte na tý samý stránce (jak je tam to šedivý tlačítko play)...a to videjko tu:
A ještě jedna fotka:
http://www.greendayauthority.com/images/rs40.jpg

Scan z Rolling Stone

9. října 2007 v 22:30 | GreenPajula
Je to v podstatě to,co bylo na ipunku...jen v originále;)

Rozhovors Billiem z Kerrangu!

1. ledna 2007 v 16:32
Na stupnici od jedné do deseti, jak by jsi ohodnotil tento rok?
Někde mezi sedmičkou a osmičkou, řekl bych. Dal bych mu tak sedm a půl.
Co jsi udělal tento rok?
Spoustu věci! Tak se na to podíváme: nahráli jsme spoustu demo a hodně přemýšleli nad našim novým albem. Osobně nám všem poprvé zněly všechny ty věci jako strašné svinstvo, ale s odstupem času jsme se konečně dostali k tomu, že jsme začali vyřazovat co svinstvo je a co není. Ale…děláme na tom. Taky jsme samozřejmě nahráli The Saints Are Coming s U2. Hráli jsme ji živě v Superdome, kde tým New Orleans Saints hráli svůj první zápas doma od pohromy hurikánu Katrina. Bylo to úžasné, ale taky zvláštní. Devastace způsobila katastrofu mnohem horší, než si můžeme představit, nebo vidět v televizi. Jakoby nukleární bomba dopadla na to místo. Je to totální devastace! A co ještě? Jo, jasně. Rovněž jsme vytvořili stránky www.greenfaynrdc.com. Je to enviromentální (životní prostředí) projekt. Rád bych na to lidi upozornil.
Podívej se zpět. Můžeš popsat American Idiot jako mistrovské dílo?
Er, ne, nemyslím si. Jsem na to opravdu hrdý, to si nemyslete. Mám rád to album, je tam spousta věcí, které jsme zvládli tak, jako nikdy předtím. Ale mistrovské dílo je silné slovo. Berme ohled na to, že to celé byl obrovský zážitek. Vždyť všechno přišlo až koncem tohoto roku. Byl to pro nás krásný čas. Byl to všechno pozůstatek pro tento rok, ale pravda je, že kapitola je uzavřena. Prožili jsme spoustu úžasných chvil. Radost i smutek a všechno dohromady.
Kolik alb American Idiot se nakonec prodalo?
Něco kolem 15 miliónů.
To je na pochcání, co?
Já vím! Tyhlety čísla nejsou těmi, na které jsme byli zvyklí před léty, ti řeknu. Strašně nás to překvapilo. Skoro nereálné. Bylo to jako žít ve fantazii. Jsem rád, že jsme v době, v jaké jsme. Máme za sebou mnoho let zážitků. To nás připravilo na to, co může přijít. Ale my jsme to přežili i s těmi pochybami, jestli je tohle opravdu ta věc, kterou máme žít a po tom všem si konečně můžeme říct, to je ono. "Wow, jsme tady!"
Jak's to viděl?
Bylo to úžasný. Ale bylo to taky trochu surreal (surrealistické). Jak skvělé je žít v téhle době. Jsem opravdu rád, že jsem se narodil v Severní Kalifornii a ne v LA, nebo někde v Jižní Kalifornii. Tady nejsi obklopený lidmi, kteří ti říkají, že všechno co děláš je úžasné, že ty jsi úžasný a že nikdy nemůžeš udělat chybu. Jsem si jistý, že to působí jen zmatek. Za úspěch jednoznačně mohou ti, kteří jsou kolem nás a ne jen my.
Co nám můžeš říct o vašem novém "materiálu"?
Jediné, co ti můžu říct je, že nechceme dělat žádné album, které je jakoukoli reakcí na American Idiot. To je pro nás opravdu důležitý bod. Chceme dělat hudbu tak, jak ji momentálně cítíme a ne navazovat na náš předešlý úspěch.
Ale více důležité přece je, aby album bylo lepší než American Idiot?
Yeah, já myslím, že by mohlo být lepší. Písničky by měly být, řekněme, ohromující. Yeah, ohromující je fráze, jakou použít(Pozn. překladatele: Billie Joe zde použil výraz mind-blowing, což v doslovném překladu znamená mysl-rozdmýchávající). Je tu několik možných nasměrování v hudbě, které musíme řešit. Třeba právě teď se snažíme zařadit do toho něco humoru, jaký děláme. Snažíme se vytvořit opravdový smysl a její sílu dát do pravé fyzické intenzity. Pracujeme celým svým tělem i duší a procházíme skrz své nápady a ideje.
Řekni nám pravdu - tohle album nevyjde do roku 2008, že ne?
To je předběžný odhad, ano.
Bastarde…
No, hodně jsme poslední dobou cestovali a písně jsme vlastně psali na cestě. Potřebujeme nejméně 11 až 12 měsíců a to není tak jednoduché sehnat.
Jsou Green Day stále přátelé?
Oh, ano. Popravdě můžu říct, že jsme teď mnohem lepší přátelé, než jsme kdy byli. Všichni tři jsme se stmelili dohromady o dovolené, kdy jsme tvrdě pracovali na novém albu. Dáváme do toho všechno doufáme, že posléze to za to opravdu bude stát.

ZDROJ: www.greenday-cz.com

BRAVO...xD

21. prosince 2006 v 19:08
Mno....tak jsem si koupila nové BRAVO, samozřejmě na první straně zas TH...takže sem se stydila, vůbec že si to kupuju xD...ale o tom ted nemluwim!!....Údajně tam mělo být něco o GD....jooo něco tam opravdu je....ale....no posuďte samy!!!Tenhle článek mě opravdu dostal!!!To si snad fakt už z nás dělaj srandu....newim, co si to tam zas vymejšlej za howna!!!....prej neobjevují na veřejnosti....a že nedělaj rozhovory...hlawně,že asi 2 články níž sem dávala rozhovor s BJem z Kerrangu!!božeee....nebo jaxe opovažujou nazvat Insomniac propadákem?!?!?.....dělaj, jakoby ho někdy slyšeli!!Podlě mě, je to dost povedený album!!!....to má fakt dost tohle:D....ale taky co se dá čekat!!....nebudu se rozčilovat:D....ani žádnej pořádnej obrázek tam nedali!!...tenhle samej už jednou v BRAVU byl:D....mno nic no...neřešim.....tak jestli chcete...nebo spíš vám to za to stojí...tak si to běžte koupit...xD

Tady máte scan....ukradla jsem ho Trinidad ( www.green-day1.blog.cz )....pže nemám foták, abych to mohla vyfotit sama....a řepisovat se mi to už fakt nechce:D...tak snad se na mě nebude zlobit;)

Spirit Of Liberty Award 2006

12. října 2006 v 20:28
V úterý, dne 10.10.2006, byli Greeni oceněni na Spirit Of Liberty Awards 2006 od organizace People For The American Way !!! Nějaký fanoušek napsal na greendayauthority jaký to tam bylo...tak sem se Vám to pokusila přeložit:
,,Kluci byli velmi přátelští a uvolnění.Ukázal jsem Trému svý tetování ručního granátu a on řekl, že je to skvělý, nechal svého přítele Mitche vyfotografovat mojí nohu s tetováním a s ním! Tré chtěl můj fotku!!! Billie Joe se bavil s některými z Hollywoodu o jejich filmu. Všichni tři se podepisovali a byli ochotní se s námi fotit. Billi Joe měl děkovací řeč (doplněnou poznámkami). Když vytáhl z kapsy svoje poznámky, smál se a řekl: ,,Spadly mi všechny peníze na zem!", Tré si je rychle přivlastnil. Mluvil o různých administrativách, pod kterými vyrostli(tim si nejsem jistá:D..tomu moc nerozumim:D) a jak nebyli zaujatí politikou, pouze v bytí punkery a rebely. Pak řekl: ,,Nikdy jsem se opravdu nedíval na televizi a neviděl co se děje, ale jednoho dne jsem zapl televizi a viděl válku. To musí skončit.(udeřil se do hlavy) Zabíjí to lidi - duh.(mnoho povzbuzování a potlesků). To je kvůli čemu jsem teď kurva zapnul televizi - Je to American Way" (jméno skupiny,která dala ocenění). Bylo to vyzdvižení mého života - nežili jste, dokud nemáte Billieho Joea ruku kolem svého pasu! My jsme byli stůl 8 fanoušků, jeden co přišel z Floridy. Zbytek byli politici a lidé z Hollywoodu. Byl to nezapomenutelný večer!"
....no to věřim:).....sry kdyžtak za chyby no....nejsem v Aj zrovna dvakrát dobrá:D...kdyžtak napište kdyby ste něco uměli peložit líp;)
Tady je to v Aj:
"The guys were very friendly and relaxed. I showed Tre my hand grenade tattoo and he said it was so cool, he had his friend Mitch take a picture of my leg with the tatoo and him! Tre wanted MY picture!!!! Billie Joe was talking to some of the Hollywood types about their movie. All three gave autographs and were willing to have their pics taken with us. Billie Joe gave an acceptance speach (complete with folded notes) When he pulled the speech notes out of his pocket he laughed and said "All my money just fell on the floor!", Tre quickly pocketed it. In the speech he talked about the different administrations they grew up under and how they were not interested in politics, just in being punks and rebels. Then he said "I never really watched TV and saw what was going on, and then one day I turned on the TV and saw the war. Its gotta stop. (he hits his head) It kills people- duh. (lots of cheers and applause) Thats why I fucking turn on the TV now-its the American Way" (name of group who gave the award). It was a highlight of my life-you haven't lived till you have Billie Joe's arm around your waist!!! We were a table of 8 fans, one who came from Florida, the rest of the tables were politicians and Hollywood people. It was an evening to remember!"

Green Day et U2

5. října 2006 v 21:06

Zrodili nový hit i stadion


Před rokem zpustošil hurikán Katrina město New Orleans. Do roka a do měsíce sypou penízky z nejrůznějších nadací a charit. Jednu z nich s názvem Music Rising založil kytarista U2 The Edge. Neworleánským muzikantům sehání náhradu za zničené nástroje. Hlavní finanční vzpruhou dozajista bude společný singl U2 a Green Day - coververze hitu skupiny Skids z oku 1970 ,,The Saints Are Coming". ,,Spojil se mi sen stát s Bonem na jednom pódiu," svěřil se frontman Green Day Billie Joe. Práwě tenhle song byl totiž největším překvapením otevírací párty zrekonstruovaného stadionu Superdome. ,,Práwě tenhle stadion je symbolem znovuzrození," prohlásil The Edge. Vytvářet novinky se obě kapely chystají i nadále, jak U2 tak Green Day totiž připravují nová alba.

a k tomu jsou tyto obrázky:
klikněte pro zobrazení původního obrázku
klikněte pro zobrazení původního obrázku
zesaints8.jpg....no tadle fotka tam přímo neni,ale podobná:D

Víme vše o jejich nové desce i filmu!

8. září 2006 v 17:50
Zase se vám tu s tim budu vypisovat:D.....

Jejich poslední desky American Idiot se prodalo přes dvanáct milionů kusů! Není tedy divu, že v současné době už dávají Billie Joe Armstrong, Tré Cool a Mike Dirnt dohromady další album a dokonce pracují na svém prvním filmu...

Jsou slyšet všude, jejich skladby jsou plně kritiky a fanoušky počítají na miliony! Na svém posledním turné, které trvalo déle než rok, odehráli celkem 122 koncertů na čtyřech kontinentech. Volna si tak Billie Joe, Tré a Mike opravdu moc neužili.A navíc - i během své dovolené pracovali na nových skladbách. Green Day to znovu pěkně rozbalí: V těchto dnech jsou ve studiu a pracují na nahrávkách pro nové album - album, které by mělo jít ve šlépějích svého předchůdce - ,,American Idiot".,,Déláme na něm opravdu tvrdě. Tahle deska bude něco exkluzivního. Nebude to prostě jen další album, ale opravdová událost,"přísahá Billie Joe. A odkud na to vše berou sílu? ,,Naše síla je ve vášni, kterou k naší tvorbě cítíme: Punk není jenom ten sound nebo hudba. Punk je životní postoj! A pro ten se musí každej rozhodnout sám,"vysvětluje Billie, frontman skupiny, jenž vystupuje jako kritický hlas lidu, který se neztotožňuje s tzv.,,americkými idioty".,,Punkrock může bejt nebezpečnej, ale zároveň to může bejt legrace."Nebezpečný hlawně pro politiky jako třeba George W. Bushe, kterého Billie ve svých textech neustále kritizuje. ,,Nežijeme v systému, kterej by byl zrovna férovej. Když je třeba v USA někdo nemocnej, nedostane od státu žádnou nemocenskou, ani žádnou jinou formu kompenzace. Platíme daně proto, aby je tenhle pan Bush radši nacpal do války, při který umíraj lidi. To je přece na hovno!" I na novém albu si Billie Joe vezme prolhané politiky a jiné svaté pokrytce pěkně do parády. Nicméně tohle všechno klukům nestačí. Trojice punkerů chce napsat scénář pro připravovaný film s názvem jak jinak než ,,American Idiot". ,,Ve svých textech se zaměřujeme na zkorumpovaný politiky a ostatní verbež - a právě tohle bude ústředním motivem filmu," popisuje Tré Cool a dodává: ,,Celou práci na filmu budeme brát stejně zodpovědně jako práci na naší hudbě." Green Day doufají že se díky filmu rozšíří kritický hlas, který je v současném světě tak potřeba. ,,Pro nás je důležitý, aby naše hudba i náš film byly poselstvím. Nechceme bejt jenom taková ta skupina pro zvednutí nálady a pro pobavení," vysvětluje Billie Joe. Kluci z Green Day se navíc jen tak před kamerou neukážou. Jejich hlavním pkolem bude řídit vše ze zákulisí. ,Možná se sem tam na nějakém záběru objevíme, ale jinak nic." Samotné hraní chtějí kluci radši přenechat hercům - profíkům. Jednají s mladými herci Kamoem Bellem a Evanem Rachelem Woodem, kteří si už zahráli v klipu k písni ,,Wake Me Up When September Ends". Podle prvních informací by si mohl ve filmy zahrát i herec známý ze seriálu ,,Ztraceni" a přítel Billieho Joea - Mathew Fox (40). Dorežisérského křesla možná usedne i sám Quentin Tarantino (,,Kill Bill", ,,Pulp Foction") a začátek prací na filmu je naplánván na podzim....


To je celý....hlavně že jsem někde četla že to new album bude spíš jako starší desky a ne jako AI....a taky řikali že je v tom filmu neuvidíme...tak newim teda no...XDDa taky mě dostává jak dělaj jako by to byly nějaký hrozný novinky....XDD....ale tak BRAVO žhe...

Rozhovor s Billiem a Mikem

7. září 2006 v 17:59
R: Ahoj kluci, to sem ráda, že ste si na mě udělali čas. Je mi jasný, že ho teď moc nemáte, když tvrdě pracujete na nový desce. Tak když už sme tady, prozradíte, o čem deska bude?
Billie: Ahoj. To je fakt, že sme na tom časově bledě a odbýváme všechno, co s tvorbou desky nesouvisí. O čem bude? To bysme neradi prozatim zveřejňovali, bude to překvápko. Víceméně neplánujem nic převratnýho, určitě se to poveze tak nějak v návaznosti na Idiota, ty pocity v nás přece jenom zůstávaj, ale rozhodně neplánujem nic jako AI II…
Mike: Mělo by to bejt něco oddechovějšího. Rádi bysme se vrátili ke starejm kořenům, máme svý zajetý koleje, od kterejch sme se Idiotem trochu vychýlili. Tak by bylo dobrý se do nich zase trochu vrátit, abychom se nevychýlili až moc.
R: Pravda je, že AI byla hodně nabušená deska. Plná emocí a energie. Pramenilo vaše znechucení z určitejch událostí nebo to byl prostě trvalej pocit?
Billie: Vim, na co narážíš. Ne, nemělo to až tak politickej podklad, jak se zdá. Prostě sme chtěli vyjádřit tu ztracenost v tomhle světě. Amerika si o sobě myslí bůhvíco, ale všechno to může bejt taky úplně jinak, může to bejt jenom sen. De o to odlišení reality od toho snu. Realita není dycky tak hezká.
Mike: Lidi si myslej, že je všechno OK a teprve když jim na baráku přistane atomovka, všimnou si, že něco OK neni a začnou nadávat. Chtěli sme jim Idiotem otevřít oči.
R: Když je řeč o očích, nelze si nevšimnout, že tu s váma nesedí Tré…
Mike: Dohání rodičovský povinnosti. A partnerský (smích).
Billie: Tré se práci věnuje asi z nás všech nejvíc. Na vikend si domluvil s Claudií a dětma rodinnej vejlet a jel se rekreovat.
R: To se cení. A co vy? Jak to teď máte doma? Po tour ste se tam ani neohřáli a už ste se zavřeli do studia.
Mike: Přivázal sem Estelle na vodítko a vodim jí všude sebou (smích). Ne, ono to není tak vážný. Čas je sice drahej, ale na rodinu si ho najdu dycky. Ve studiu taky nejsme pořád.
Billie: Akorát ty víkendy trochu tratěj. Ale s tim se počítá, neberu to jako něco, co by mě rvalo od rodiny. Beru to jako svý povolání, který mě baví. Je to můj život, neni takovej problém skloubit to s rodinnejma záležitostma.
Mike: To je fakt. Taky nevim, proč si pořád někdo myslí, že nejsme vůbec doma. Tak to neni.
R: Miliony fanoušků se těší, že k nim zase přijedete s novou deskou, jak bude vypadat nový tour? Plánujete ho taky tak ve velkym stylu jako AI?
Billie: Vlastně sme měli na mysli něco menšího. Ohromně nás to bavilo a bylo to vůbec něco, co je těžko popsatelný slovama, bylo to fantastický, ale nemůžeme strávit půl života na tour.
Mike: Rádi bysme objeli Ameriku a pár míst, kde se nám nejvíc líbilo, ale bohužel asi všechno nestihneme. Já bych se fakt rád vrátil do Evropy, ale těžko říct jak to dopadne.
Billie: Možná objedem pár pubů po Berkeley… (smích)
Mike: Rád bych hrál u Peeta, rozdávaj tam takový ty reklamní paštičky se žlutym proužkem.
Billie: A bonbóny…
Mike: Ty nebyly žlutý… Jednou sem tam dostal biskupskej chlebíček. Ale byl divnej…
R: Takže spousty fanoušků se nedočkaj…
Billie: To je riziko povolání. Rád bych jednou, až se mi budou klepat ruce, napsal nejlepší songy svýho života a objel s nima všechny státy světa. Ale do tý doby sem normální člověk (smích).
Mike: To si napíšu do diáře, rezervovat pár let… (smích)
R: Při AI tour ste užívali spoustu efektů, co braly fanouškům dech- plameny, výbuchy… Co ještě ste nezkusili a plánujete zkusit?
Mike: Při Warning tour sem chtěl, aby mezi lidma běhaly cvičený opice a rozdávaly letáky. Ale nevyšlo to.
Billie: Byly moc útočný.
Mike: A hladový. V zelenině měli zavřeno a nikdo tam neměl banán. To nepochopim.
R: Takže nějakejch dalších zajímavejch efektů se nedočkáme? Zase jiskry?
Billie: To se nedá takhle… uvidíme, co se namane a co se bude taky tématicky hodit k nový desce. Samozřejmě už máme něco v hlavách, ale to nebudu přece dopředu řikat.. co kdyby to nevyšlo.
Mike: Žerou opice buráky?
Billie: Mohli sme jim dát Trého chleba s burákovym máslem.
Mike: Já měl sebou mrkev.
Oba: (smích)
R: Abysme se nezasekli u opic- slyšeli ste o posledních úchylnejch dotazech na vás?
Mike: Bylo tam něco fekálního?
Billie: Rozhodně něco hodně úchylnýho, ale konkrétně nevim, nesleduju.
Mike: To já zase docela jo, ale těžko se donutim reagovat. Nejsem vtipnej týpek, co dycky ví, co říct.
Billie: Někdy se reaguje obtížně. Občas mám okno a nevim, co na to říct. Byla by ale nuda, kdyby každej dycky věděl, co říct.
Mike: (přikyvuje) Jo.
R: Připadáte si někdy nudní?
Mike: (smích)
Billie: Někdy. Nejsem nejmladší a občas si řikám, jestli sem už veškerou vtipnost nevytřískal.
R: To bude věc názoru…
Mike: Stejně jako názor, že Země je kulatá…
Billie: Cože?
Mike: Tos nevěděl?
Oba: (smích)
Mike: Já nevim, ani si nudně nepřipadám… Sem jakej sem, jestli se to někomu nelíbí, fajn- beru názor, ale už se nezměnim.
R: A co vaše životní pocity?
Billie: Mám pocit, že se mi chce na záchod. Životní pocit? Řek´bych… že… asi uspokojení. Konečně mám pocit, že dělám přesně to, co chci, a že sem dosáh nějakýho vytyčenýho cíle. Je to fajn pocit.
Mike: Sem na tom podobně, pořád se najdou věci, který bych (na sobě) změnil, ale je jich o dost míň než před deseti rokama. Mám krásnou dceru a spoustu přátel. A báječnou ženskou. Sem vlastně šťastnej chlap, málo si to uvědomuju, ale je to tak.
Billie: Je to fakt…snad sme něčeho dosáhli…
R: Davy fanatiků…
Billie: Nepřeháněl bych. Jasně, hranice mezi fanouškem a fanatikem je tenká, ale neřek bych, že všichni naši fanoušci sou fanatici.
Mike: Lidi nás poslouchaj, ne pro fanatismus, ale pro hudbu. Možná jim otevíráme oči. Možná sou někdy divný, ale za fantismus bych to nepovažoval.
R: Kupříkladu německý teenky s páskem s pyramidama křičící "I love BJ!!!" a "Fuck Bush!", když v Americe v životě nebyly… není to trochu přehnaný?
Billie: To máš těžký… teens sou případy, ale vždycky mezi fanouškama byly a budou křičící holky.
Mike: Díky nim zaplatíme stadiony… (smích)
Billie: Nesmíš vidět jenom to, já věřim, že je spousta lidí, co skutečně vědí, o čem mluvíme, a že s tim maj možnost něco udělat. Chtěli sme lidi vzbudit a já myslim… jo, myslim, že se to povedlo.
Mike: A jestli na Billa nějaká holka křičí, že s nim chce dítě… od toho sou koneckonců sekuriťáci…
Oba: (smích)
R: Tím se dostáváme k častý otázce. Že BJova manželka žárlí a podobný žvásty, to se pořád přetřásá. Už milionkrát si, Billie, sám řekl, že to tak není, že si věříte a podobně. Ale co si, kluci, myslíte, že to zanechá na vašich dětech?
Billie: Řek bych, že tu všechnu "slávu" berou jako normální věc. Je to snad dobrá příprava pro život. Snažim se je pochopitelně držet stranou od všech novinářů a reflektorů, ale úplně to nejde. Myslim, že je to ale nějak negativně neovlivňuje.
Mike: Estelle naštěstí tolik pod palbou není, díkybohu se mi jí daří chránit a nemyslim, že by to mělo nějaký dopady. Jak říká Billie, je to příprava pro život. Estelle bude slavná. Tak ať si zvyká.
R: Billie, ty si nemyslíš, že tvoje obnažování bude mít na kluky nějaký dopady..?
Billie: Ne, to si nemyslim.
R: Už nějak nevim, na co se ptát. Nedáme si eště něco?
Mike: Dal bych si eště ledový kapučíno… a možná tiramisu…
Billie: Já mám chuť na ty pomerančový palačinky.. nebo vafle?
Mike: Honí mě mlsná. Ty palačinky taky nejsou zlý.
Billie: Mě už má. (kýve na číšníka)
R: Horký jahody… sakryš, nakazili ste mě. To se dycky takhle cpete?
Mike: My ne. To má na starosti Tré (smích)
Billie: Ani ne, občas ale stojí za to si zahřešit.
R: No, já myslim, že s plnou pusou už toho moc nenamluvíme, takže vám hoši poděkuju za rozhovor… a že ste si udělali čas… mmm….
Billie: Není za co. Bylo to takový osvěžení.
Mike: Jo, jo... Vzhůru do palačinek!!!!!

Popcorn - článek

1. června 2006 v 16:22
Tak jak jsem vám slibovala tak tady máte ten článek:

GREEN DAY.....MŮŽEME SKONČIT!



DĚTSKÉ HRÁTKY!
Billie Joe Armstrong a Mike Dirnt se kamarádí od dětství a společně také ve čtrnácti založili svou první skupinu. Jmenovala se Sweet Children a působila především v Kanadě. V roce 1989 přibrali kluci třetího člena Ala Sobranta a změnili si název na Green Day. Na vlastní náklady také vydali první desku, která se na místní scéně poměrně dobře uchytila. Krítce nato podepisuje skupina smlouvu s lokálním vydavatelstvím a vydává oficiálně svou prvotinu. Sotva vyšla, znovu se změnilo složení kapely - Al odchází a nahrazuje ho bubeník Tre Cool. V devadesátých letech skupina makala jak o život, vydala další desku, když si jich všimlo už velké vydavatelství. Během několika let vydávají Green Day desky jak na běžícím pásu a mají úspěch. Pak se na delší dobu odmlčí a vrací se až v roce 2004 s novým albem, které se jmenuje American Idiot...

PŘESTANEME SI HRÁT
V roce 2001, poté co vydali kompilaci International Superhits!, si kluci řekli, že by už měli začít dělat něco pořádného, pokračovat jako muzikanti a užívat si ten ztřeštěný svět, jehož jsou součástí. A jak řekli, tak udělali, i když z toho moc dobrý pocit neměli. Báli se, že budou mít tvůrčí krizi a nezvládnou natočit další dobrou desku. V takových křečík vznikal American Idiot. Jak se ale ukázalo, obavy se nesplnili. Hity jako American Idiot, Holiday, Boulevard of Broken Dreams a další odstartovaly novou éru Green Day. A úplně stejně, jak byli vyjukaní z téhle desky, byli vykulení i z návrhu zahrát si v Milton Keynes (hala, která pojme 65 000 diváků) a ještě z thoo udělat DVD!

TADY KONČÍ SRANDA!
,,Pamatuji si, když nás prvně požádali, abychom udělali Milton Keynes," vzpomíná Billie Joe: ,,Hráli jsme už předtím v Anglii, ale nikdy to nebylo tak velký. Tady jsme se bavili o Milton Keynes, kde vystupovali Queen a U2. Museli jsme si to nechat projít hlavou. Byl by to pěkný trapas, kdyby se nám nepodařilo koncert vyprodat. Byl to risk, ale už s American Idiot jsme posunuli naše hranice, tak proč toho nevyužít." Přípravy na DVD začaly šest měsíců před plánovaným koncertem, a jeho natáčení si vzal na starosti režisér Samuel Bayer, který z toho měl taky trochu vítr, a proto sjížděl všechny možné koncerty a hudební DVD. Ne proto, aby je okopíroval, ale naopak, aby vyyslel něco nového. Přes všechny starosti všechno nakonec dobře dopadlo a na konci loňského roku vyšlo CD a DVD Bullet In A Bible, na kterém je nejen záznam koncertu z Milton Keynes, na který se div nepěly ódy, ale také rozhovory s členama skupiny a samozřejmě zákulisí. Na jeho název kluky přivedlo vyprávění správkyně muzea voskových figurýn, které v průběhu natáčení navštívili. Ta jim vyprávěla že má schovanou bibli, v které je střela, bohužel ale neví, jestli opravdu někomu zachránila život...

TO NENÍ KONEC!
Teď by mohli kluci klidně skončit: ,,Můžeme, kdybychom chtěli, s vědomím, že to nebylo jenom o úspěchu, drahých autech a kopách peněz, a s tím, že jsme něco řekli a něco prožili," říká Billie. ,,To je vlastně důvod proč jsme načerpali dost energie z desky, jsme hrdí na naši muziku a věci, co děláme." Kluci si tak dávají pauzu, aby dobili baterky a mohli se během první poloviny letošního roku vrátit do studia a pracovat na nové desce. Dokonce si dělají srandu, že by ji mohli tentokrát pojmenovat American Genius:-) A ještě něco: Green Day také uvažují, že by podle svého zatím posledního alba natočili celovečerní film, v kterém by ovšem nehráli!


To je celý.....asi mi upadnou ruce:DDD

Nějakej rozhovor....XD

22. května 2006 v 16:12
BRAVO: Co vás zajímá kromě muziky ?
Mike: Kempování a život na plný koule.
Billie Joe: Legalizace marihuany a podobný produktivní činnosti. Jsem
zastáncem toho, že by si lidi měli dělat, co chtěj.

BRAVO: A co skateboard ? V tom jste údajně přeborníci ...
Tre: Jasně, miluju ten pocit, že mi je zase čtrnáct a mám špínu za nehtama.
Mike: Mě se na tom líbí, že to můžu napálit rovnou do starý babky, co se vrací s
plnejma taškama z nákupu.
Tre: Většina skejťáků totiž krade.
Mike: Všichni skejťáci jsou zloději !
Billie Joe: Proto nosej tak vytahaný hadry. Choděj po obchodě a všechno, co se
jim líbí, pod ně strkaj. Můžou se v tom nakrucovat jak chtěj a stejně
si toho nikdo nevšimne.
Tre: Znám jednoho chlápka, co jede v héráku a taky nosí vytahaný hadry. Krade
maso a pak ho prodává na černým trhu, aby měl na drogy. Přísahám na svou
čest !

BRAVO: Máte rádi snowboarding ?
Všichni: Že váháš, řežem to i na sněhu !
BRAVO: Jakým heslem se v životě řídíte ?
Billie Joe: Žij naplno, abys mohl chcípnout mladej !
BRAVO: Jste vegetariáni ?
Všichni: Jo.
BRAVO: A tím idiotem jste mysleli koho ?
Všichni: No sebe určitě ne ...

Rozhovor s Billiem z roku 1998

22. května 2006 v 16:12
Překlad rozhovoru s Billiem z dubna roku 1998:
Green Day, kapela založená v Berkley, kdy se všichni její členové, narodili v roce 1972, měla vždy určité nadání pro skandály. Může jít třeba o znovuuvedení legendárních "soubojů v blátě" ve Woodstoku, nebo o otevřené diskusi o požívání drog na MTV, avšak s touhle partičkou máte jistotu, že se nikdy nebudete nudit…

Rock: Zrušili jste vaše poslední turné v polovině a díky tomu se začala kolem vynořila spousta pověstí. Co se doopravdy stalo?
Billie:Byli jsme vyčerpaní, zlomení, absolutně zlomení. V té době jsme byli na cestě už více než dva roky a to bylo prostě moc. Chodili jsme jako tělo bez duše a každou chvíli to vypadalo, že se všechno pos*re. Nevěděli jsme kdo jsme, ani kde jsme. Prostě jsme jen chtěli jet domů.
Rock: Spousta vašich fanoušků bylo zklamaných…
Billie:Když jsme viděli halu, ve které se předpokládalo, že budeme hrát, došlo nám, že to nepůjde. Byl by to trest! Žádná elektřina, žádné zabezpečení, podlaha byla posypána střepy skla. Raději jsme se smířili s představou zklamaného publika, než s představou, že by se některý z fanoušků mohl zranit, nebo dokonce zabít. Punkové koncerty nejsou žádná legrace.
Rock: Často se zdržujete toho, mluvit o jiných kapelách. Nevycházíte s jinými muzikanty?
Billie:Víš, když se tě novináři ptají stále na ty stejné otázky o těch stejných kapelách, tak to nakonec dopadne tak, že řekneš, že je nesnášíš - i když to třeba není pravda - a to jen protože jsi tak otrávený těmi hloupými otázkami. Pak tě ale lidi berou vážně.
Rock: Reakce na album Nimrod se velmi různí. Fanoušci jej milují, kritikové vypadají, že spíše naopak...
Billie:Věděli jsme, že chceme nahrát jiné album, než byl Insomniac. Museli jsme provést nějakou změnu, jinak by jsme nakonec mohli skončit jako staří punkoví muzikanti, co se jen houpou a hrajou tu samou hudbu pořád dokola a dokola. Nechci nikoho jmenovat, kluci ví, o kom mluvím. Osud horší než smrt. (doslova Billieho slovy: A fate worse than death.)
Rock: Spousta lidí tvrdí, že ještě nejste "punk"…
Billie:Punk není jen zvuk, hudba. Punk životní styl. Kolem je spousta kapel, které tvrdí, že jsou punk, ale ony jen hrají hudbu - nemají se čeho chytit. Je to životní styl a já jsem si jej vybral sám pro sebe. Není o popularitě a všem tom svinstvu.
Když jsme začínali, hráli jsme rock-punk, hudbu. Pak jsme změnili zvuk, ale my jsme se nezměnili. Jsme tak stejně punk, jak jsme bývali. Nepodstoupili jsme všechny ty problémy kolem pro to, abychom byli slavnější. Tak co? Nezačali jsme hrát pro peníze.
Při zakládání kapely byl punk pravděpodobně ta nejneoblíbenější hudba kolem. Koho trápila arogance ostatních lidí? Ti nás neposlouchali. Víš, byli rozhodnuti, že se jim to nelíbí ještě dřív, než jsme vůbec nahráli první album. Ale co, já se jim vnucovat nebudu. Jsou mi fuk! Jestli nedokážou ocenit dobrou hudbu, je to jejich vlastní chyba.
Rock: Co si myslíš o ska-trendu, který jak se zdá, začíná ovlivňovat punk?
Billie:My nejsme v téhle ska scéně. Operation Ivy je jediná, konečná ska-punková kapela. Oni jsou opravdoví. Pro srovnání je to jako poslouchat a preferovat album Oasis před Beatles.
Rock: Dokážete vyděsit docela hodně lidí. Ničení místností a vybavení se občas může vymknout z rukou…
Billie:To není děsivé. Neubližujeme lidem. Myslím si, že jsme ve skutečnosti velmi přátelská skupina. Kolik dnešních kapel zastaví show, když uvidí pod pódiem spadnout dítě? Hodně z nich o to nestará. Já chci, aby si každý hezky užil koncert, nechci, aby se tam někdo zranil. To je punk, udělat skvělou show, nějakou párty a být jednoduše v pohodě.
Rock: Proslýchá se, že jsi se vzdal pití a jiných nesmyslů...
Billie:Jsem teď otcem a mám jistou zodpovědnost. Nechci, aby mě mé děti našli doma s flaškou, kterou stejně nakonec rozbiju. Nerad bych, aby získali dojem, že jejich otec je alkoholik a vandrák. Mít děti je velká zodpovědnost a já nechci doma zmatek. Nechci, aby si můj syn myslel, že se více starám o chlast, než o něj. Jestliže máte děti, nechcete mít alkohol, ani drogy v domě. Víš, mohli by na to doplatit a to přece jen není dobré.
Rock: Zkoumala jsem název alba Nimrod. Zvláštní název pro album...
Billie:Jo, já vím. Je to nějaký hoch ze staré závěti. Z nějakého důvodu je to proměněno v prokletí. Je to jen další jméno pro ňoumu.

Rozhovor s BJem

22. května 2006 v 16:09
Rozhovor s Billiem z doby CD "Warning" (z roku 2000).
Zpěvák, kytarista a mozek amerických GREEN DAY si našel během promo-aktivit k nové desce "Warning" rovněž čas na rozhovor. Únava z přeletu oceánu a obrovské množství stále stejných, neustále se opakujících otázek na téma nového alba udědaly své. Chuť změnit téma byla z jeho tváře jasně čitelná…
Kdo tě dostal k hudbě?
Parta z ulice. Ve čtrnácti se každý člověk dostává na rozcestí. Formují se jeho sny a tužby. Já chtěl být kosmonautem, profesionálním hráčem amerického fotbalu a prodavačem zmrzliny zároveň. Naštěstí jsem v té době taky hodně jezdil na skateboardu a v partě, se kterou jsem sjížděl ulice všichni poslouchali ostrý rock. Metalliku, Anthrax, D.R.I. ale taky Sex Pistols, Blondie i Patti Smith. Tehdy jsem si uvědomil, jak moc mě muzika fascinuje a dokáže dostat z nejednoho životního problému.
Která kapela tě v začátcích nejvíc ovlivnila?
Punk rocková skupina Bikiny Kill a potom ještě The Clash.
Jak obvykle relaxuješ?
V poslední době hlavně ve společnosti syna Josepha. Je mu už šest a brzy půjde do školy. Autíčka ho už moc neberou a nejradši by celé dny strávil u počítače, což mu jeho táta nedovolí. Raději ho beru na automobilové závody do hor nebo k oceánu. Dítě je neuvěřitelný zdroj inspirace a Joseph je ve věku kdy ještě neumí lhát a přetvařovat se. Děcko je skvělá věc pokud ho chceš a máš na něj opravdu hodně času. Musíš se mu totiž neustále věnovat a to v době, kdy vyrazíme na turné nebude možné.
Kde nejraději trávíš dovolenou?
To je různé. Tím, že mi hudba dala možnost cestovat po celém světě, měl jsem příležitost shlédnout spoustu nádherných míst na celé planetě. Miluji moře i hory. Bylo bezvadný, když jsme byli s celou rodinou v Montaně. Jezdili jsme na koních a před sebou měli Skalisté hory.Líbilo se mi i v Benátkách. Jak říkám, je to různé a místo toho, abych měl místa, do kterých se rád vracím, mám spíš mapu míst která bych chtěl navštívit.
Teď trochu na jiné téma. Jaký je tvůj vztah k alkoholu a drogám?
Všichni jsme byli mladí a zkoušeli různý věci. Já nejsem výjimkou. Na střední škole byly víkendové alkoholové večírky velice časté. Když jsme začali jezdit na turné s Green Day cpali jsme do sebe různý povzbuzováky. Díky bohu to na mně nezanechalo žádné následky a nevypěstoval jsem si závislost. Miluju dobré víno, ale nejsem moc znalec. Piju hlavně kalifornské značky, Z piva preferuju Heinecken a amerecický Budwaiser, který není tak silný. Drogy neberu žádné, protože chci jít jako táta příkladem.
Věříš v posmrtný život?
Samozřejmě. Jednou se vrátím jako Dracula. Už se mi o tom dokonce i několikrát zdálo.
Věříš na duchy?
To s tvou předchozí otázkou nepřímo souvisí. Nedivil bych se, kdyby byli mezi námi. I v mém domě se občas dějí věci, nad kterými zůstává rozum stát. Naposledy jsem v kině viděl výborný horor "What Lies Beneath" (pod povrchem) s Harrisonem Fordem a Michelle Pfeiffer. Bál jsem se dost. Až na to půjdeš, pozorně sleduj scénu, kdy Michelle padá na zem obrázek s fotkou, na které je ona a její filmový manžel. Něco podobného se mi doma taky už několikrát stalo. Jen tak bez příčiny… duchové jsou tady. Tomu věř.
Jakou literaturu máš rád?
Preferuju detektivní romány. Nejsem ale fanatik tohoto žánru, spíše jej čtu proto, že mě okamžitě vtáhne do děje a navíc se u takové četby bezvadně relaxuje a ještě ke všemu můžeš mít puštěnou hudbu.
Existuje něco, co bys chtěl vyzkoušet?
Ano. Chtěl bych už konečně seskočit s padákem. Bavil jsem se o tom s Davem Mustainem a on říkal, že větší adrenalinová bomba snad ani neexistuje.
Jaký máš vztah k moderním technologiím?
Spojily svět. Mám na mysli hlavně internet. Ve dvacátém století nikdo nic lepšího, než je internet, nevymyslel a už ani nevymyslí.
Máš představu o tom, jak strávíš podzim svého života?
Na farmě někde v horách obklopen spoustou vnuků. Budu pozorovat východ a západ slunce a čekat až si pro mě zubatá přijde…
Jaký máš vztah k přírodě?
Veskrze pozitivní. Horské bystřiny plné pstruhů, skákající delfíni v oceánu. Divoký grizzly, zasněžené vrcholky hor. Příroda je mocná a dokáže skutečně dobíjet baterie…
Oblíbené jídlo a pití?
Je mi blízká mexická kuchyně a o pití jsme již hovořili.
Jak se stavíš k trestu smrti?
Aha, vážná otázka. Filosoficky řečeno, je to opravdu problém. Vrahy by měli trestat stejně, jako oni trestali své oběti. Vše ostatní už je problematické.
Vzpomeneš si na svůj první sexuální zážitek?
Na jednom z pátečních večírků střední školy. Pořádal ho kamarád, jehož rodiče měli velký dům a vyrazili si na víkend na venkov. Sešlo se nás opravdu hodně. Především kvůli tomu se celá akce konala. Musím říct, že to celkem splnilo má očekávání. Dívku jsem nemusel dlouho přemlouvat…
Jaké máš zkušenosti s fanynkami na turné?
Myslíš gruppies? Stále se nás snaží dostat, ale dnes už to nemají tak snadné, protože máme své rodiny a jsme usazenější. Je mi sice teprve 28 let, ale snažím se žít zodpovědně a svou ženu nepodvádět. V začátcích to ale bylo divoké. Hlavně když jsme vydali desku "Dookie" a najednou jsme začali hrát ve velkých halách. To se děly věci…
Změnily tě úspěch a peníze?
Určitě. Otázka je do jaké míry. V době, kdy jsme začínali a neměli žádné peníze, jsme určitě byli jinými lidmi než po vydání "Dookie". Najednou máš ze dne na den konto plné peněz. Je to takový šok, že se jdeš okamžitě opít do němoty. Když vystřízlivíš rychle zaplatíš všechny své dluhy, protože nevěříš, že je to pravda. Když ti ale i potom stále zůstává několik miliónů dolarů na účtu a lidi kolem tebe ti říkají, že máš víc než americký prezident, něco to s tebou musí udělat. Pamatuji si, jak jednoho dne přišel manažer a řekl: "Kluci měli byste si koupit každý dům a ne pořád bydlet spolu, aby to nevypadalo tak blbě" Když se sečetly prodeje desky "Dookie" a firma nám oznámila, že si ho jen v USA koupilo 6,2 miliónů posluchačů, došlo nám, že do konce života nemusíme dělat nic, ale zároveň jsme si uvědomili, jak je to absurdní. Naštěstí další deska "Insomniac" poněkud "propadla" a koupilo si ji už pouze 1,6 milionů lidí v Severní Americe. To jsme spadli z výšky pěkně na zem a dnes už z nás jsou zase normální lidé…

Další rozhovor....

22. května 2006 v 16:07
Text singlu American Idiot je ostrý i naivní. Působí jako drtivá kritika Ameriky, ale ve své podstatě je to spíš teenagerský výkřik vzdoru. K čemu jsou takové jednostranné výkřiky?
Ale já nechci spasit svět, protože prostě nevím jak - proto musím křičet jednostranně, sám za sebe. Americkém idiot je o mém osobním zklamání z věcí, které vidím kolem sebe i na CNN. Ten text je o mém strachu, který pociťuji jako obyčejný pozorovatel toho všeho, jasně, je to výkřik jedince, který se cítí podvedený a odcizený. A sám název je spíš výrazem mýho smyslu pro humor, kdy si nejraději střílím sám ze sebe. Vždyť i v textu sám o sobě pochybuji, možná, že jsem idiot já sám a ostatní jsou normální. To je základní myšlenka, která často vede k nebezpečnému stírání hranic mezi fikcí a realitou. Mezi idolem a idiotem, třeba …
V americkém tisku referují o novém albu jako o "politické punkové opeře" …
To je dost nadsazené, alespoň nic takového jsme neměli na mysli. Je ale pravda, že nezůstáváme vně politiky, když jsme v minulosti měli co říct, tak jsme to řekli - naplno a zostra. už jsem se i někde dočetl, že jsme "vyzráli a vyspěli", s tím bych taky úplně nesouhlasil, protože naše kariéra je dost chaotická. Prostě se sešli tři trochu cáklí kluci, který chtěli nechat únavný práce leštičů podlah a myčů nádobí a založit kapelu. Tak jsme nahráli desku a nějak se trefili do gusta. Punk se v tý době opět změnil z nechtěného bastardka v populární figuru na undergroundovém a potom i komerčním divadle. A my se bavili, někdy jsme to přehnali a nadělali blbostí, ale kdo je čistej tak, aby po nás hodil kamenem? Ale najednou se dostaneš ve svým životě do bodu, kdy se sám sebe zeptáš "tak tohle je všechno, co chceš dělat? Víc nic?" A potom se musíš rozhodnout, jestli ti stačí pořád se opakovat, anebo zkoušet něco nového - ale přitom tak, abys to byl pořád ty a ne nějakej klon. Ne, nenatočili jsme žádnou punkovou operu, jenom se na nový desce obráží pár let zkušeností. Že jsme o něco zestárli neznamená, že jsem automaticky nudní.
Nudní ne, jen se místo textů ke skočným popěvkům snažíš o hlubší výpovědi a ne každý ti to může věřit …

To určitě, ale sranda a vážnost nemusí být vždycky oddělené věci. Teď jsem cítil, že se musím vyjádřit k americké realitě, protože nejsem jediný, kdo si myslí, že to všechno směřuje ke strašným koncům. Jak můžu mlčet a tvářit se, že se mě to netýká? Byly doby, kdy mě bolely jiné věci a taky jsem je ze sebe dostal. Třeba Church On Sunday z Warning je přece taky depresivní záležitost, i když není politická, ale spíš vztahová, to jsem byl tehdy v depresi z kompromisů, které musíš udělat, abys dokázal udržet vztah s ženou, na které ti záleží - kompromisy, samé kompromisy. Nutné, ale bolí z nich srdce a hlava.
Kam se poděl ten mladý, rozzlobený muž Billie Joe Armstrong?
Ach, býval jsem rozzlobený, pesimistický egoista. Když se dneska podívám na své staré texty, tak jsou plné vzteku a přitom působí divně a prázdně. Protože jsem tehdy cítil prázdnotu. Dneska se snažím to prázdno vyplnit. Nemusíš nutně odšpuntovat flašku plnou vzteku a zloby, ale tvrdím, a to z vlastní zkušenosti, že má smysl uvědomit si, co tě přesně žere a snažit se jít po příčinách. Je pak každého věc, jestli se změní z rozzlobeného mladíka v zahořklého starce anebo zůstane i nadále vzteklým nespokojencem, který se neustále snaží přijít na důvod svých obav, strachů a nejistot. Ale nikdy jsem vlastní frustrace nepovyšoval na nějakou pseudopunkovou image, která by mi zaručila větší prodejnost. Jestli ti ta deska něco říká, tak jdi do ní, jestli ne, tak se na ni vykašli. Je to jednoduché. Vím, že mě spousta lidí považuje za arogantního chlápka, ale je mi to jedno. Jestli má někdo rád naše písničky, tak jsem tak naivní, abych věřil, že je to kvůli jejich podstatě.

Cítíš v sobě posun i po skladatelské stránce?
Určitě. Nechci žít ve slonovinové věži, zahleděný sám do sebe, vždycky jsem se cítil součástí celé hudební scény. Proto žiju víceméně normálně, jsem ženatý, mám děti, chodím nakupovat. Stejně přirozeně přistupuji i ke skládání písniček, nejsem hluchý a slepý vůči okolním vlivům, ale mám určitý svůj instinkt, který mi dovoluje tvořit tak, aby mě to naplňovalo …

Spousta mladých punkových kapel chce hned smlouvu u velké firmy, i když na to není připravena. Jak to bylo tehdy s vámi?
Dodnes tvrdím, že kdybychom vydali debut 39/Smooth u velké společnosti, tak je s náma ámen a neštěkne po nás ani pes. Tehdy nebyl punk v kurzu a tak jsme si udělali jméno trpělivě a sami a až pak jsme mohli natočit Dookie, naši nejúspěšnější desku. Nemůžeš mít jeden hit, i když ti ho hrajou na MTV, musíš mít silný repertoár, nějaké zkušenosti …
Když odhlédneme od zahraniční politiky - zkus vysvětlit Evropanovi, co ti tak vadí na Americe?
Je toho strašně moc, něco je podobné jako jinde, jen to tu je všechno extrémnější, obludnější. Třeba kult mládí, Amerika uctívá mládí v takové míře, že to není nic jiného než obyčejná paranoia. Lidi se bojí naprosto přirozené věci, totiž že se jednoho dne probudí a budou staří. A Mekka všeho je Los Angeles; nemám rád LA. Vím, že je tam spousta skvělejch lidí,ale většina jich jsou strojení, vyumělkovaní panáci, kteří uctívají všechno, co je zrovna v mˇodě. Co je módní a mladé, je skvělé, i když je to sebevíc stupidní. Kdyby si třeba Britney Spears obarvila zadek nazeleno, tak si buď jistý, že za hodinu uvidíš zelený prdele po celém LA …
Jak ale ven z téhle povrchnosti?
Ve své podstatě opravdu nejsme politická kapela, v pravém slova smyslu. Nechceme lidem vnucovat nějaký kodex vkusu, nechceme jim říkat, co mají dělat nebo co si mají myslet. Chceme jim říkat, že mají vůbec myslet, to je rozdíl. Když nejsou šťastní, tak by měli pohnout zadkem a něco s tím udělat, i za cenu omylů. Nejhorší je nedělat nic a nechat si cpát do hlavy obecné pravdy, které ti namlouvají, že jsi vlastně v pohodě, protože jinak to být ani nemůže.

Určitě se zase objeví staré dobré hlášky, že Green Day nejsou žádný punk, že si hrají na něco, co nejsou …
Já jenom vím, že punk vždycky byl a bud součástí mého života, ale nebudu se kvůli tomu hudebně omezovat. už na Warning jsme si vlastně otestovali, jak daleko můžeme zajít, na nové desce jdeme ještě dál. Miluju punk a punkové písničky budou vždy součástí Green Day, ale zároveň to pro nás nikdy nebude žádný diktát.
Řekni něco o svých méně známějších inspiračních zdrojích.
Fascinuje mě triumfální Dylan, Waits a Springsteen - jejich schopnost udržovat mysl posluchače otevřenou, být spjat s minulostí, být ve střehu, co se děje v přítomnosti a nebát se budoucnosti - zní to klišoidně, ale takový mám z týhle trojky pocit. z počátku nás všichni považovali za tříakordové hlupáky, kteří neumějí hrát, ale vím, že jsme se nikdy nebáli experimentovat. Dneska se nikdo neodváží tvrdit, že nahráváme jednu a tu samou desku pořád dokola.
Vystoupení na srpnových festivalech v Readingu a Leedsu jste zakončili coververzí We Are The Champions od Queen!
Pěkně bombastický, že? To byla spíš recese, ale je to sakra těžká skladba, všechna čest. Třeba jsme mnohým dokázali, že přece jenom umíme hrát, jak by se mělo slušet na kapelu, která prodala několik milionů desek.

Green Day: ,,Všichni patříme za mříže!"

22. května 2006 v 16:03
Po tomto rozhovoru vám bude jasné , že Billie Joe, Mike a Tré jsou na svobodě jen omylem...

BRAVO: Ahoj Billie Joe, vypadáš dobře ! Už jsme měli strach, že snad máš
rakovinu ...
Billie Joe: No dovol ! Kdo prdí, zdraví si tvrdí ... Takže žádná rakovina. Možná
vám ale Mike může vysvětlit jak tahle fáma vznikla ...
Mike: V září loňskýho roku jsme k desce "American Idiot" vydali dost hustou
tiskovou zprávu. V ní se rozplývá umírající fanda nad slavnou minulostí
Green Day. Samozřejmě to nikdo nepochopil. Měl to být vtip, přišlo mi to
jako dobrej nápad.
BRAVO: A co vaše texty na albu "American Idiot" ? Je to všechno vymyšlené
anebo se přece jen texty týkají vašich životů ?
Billie Joe: Je tam jeden opravdový příběh, a sice "Wake Me Up When September
Ends"... je to o tom, jak mi umřel táta v roce 1982 na rakovinu ...
Tré: Ostaní songy jsou vlastně příběhy fiktiního hrdiny, v kterým se každý z nás
trochu poznává. "American Idiot" je v podstatě první punková opera v
dějinách hudby. Je to legrační, vždyť první songy jsme nahráli jen tak z
hecu. Netušili jsme, jakej úspěch ta deska bude mít. Fakt neuvěřitelný.
BRAVO: Proč jste se vlastně nechali nafotit jako vězni ? Co to bylo za nápad ?
Mike: Protože do jednoho patříme za mříže ! Mám s tím zkušenosti. Strávil jsem
kdysi noc ve vězení, kde jsem měl vystřízlivět. Policie mě sebrala na
ulici, kde jsem totálně opilej usnul na chodníku... Ale to je pořád ještě
lepší než to, co se Billiemu přihodilo v Itálii. Taky byl totálně na mol -
jenže on usnul na hotelový chodbě a k tomu ještě nahej !
Billie Joe: No co ? Když je mi horko, tak se prostě svlíknu ! Bohužel mě kvůli
tomu taky zatkli, když jsem se v roce 1995 obnažil v Milwaukee na
pódiu. Druhej den jsem zaplatil pokutu 141,85 dolarů. O trochu
nepříjemnější bylo mí zatčení v lednu 2003. To mě zastavili
policajti sto metrů před mým barákem v Berkeley (Kalifornie). V krvi
jsem měl 1,8 promile alkoholu. Naštěstí jsem dostal jen zákaz
řízení. Od tý doby nepiju.
BRAVO: Vzpomenete si na nějaké trapasy ?
Billie Joe: Ani ne, snad jen že jsem na turné čúral opilej do svýho kufru... ale
to se mi už přece stát nemůže...
Mike: Jednou se mi zdálo, že mě Billie škrtí. Ve spánku jsem si tak sám vyrazil
zub.
Tré: Já jsem měl jednou pocit, že mi na koncertě začali hořet kalhoty, tak jsem
je rychle svlíknul. Ale nic se nedělo ... byl to jen pocit.
BRAVO: Není divu, když vás kapely jako Sum 41 nebo Good Charlote nazývají
svými idoly - když jste takový pošuci ...
Tré: To nejsou kapely, to jsou jen boybandy. S punkem nemají nic společnýho.

Rozhovor s Trém

22. května 2006 v 16:01
Interview s Trém z roku 2001:
LiveDaily: Chystáte nějaké turné k tomuhle albu (myšleno International Superhits!)?
Tré Cool: Ne, opravdu ne. Budeme teď začínat pracovat na dalším, novém albu. To děláme právě teď.
LiveDaily: Kdy vyjde? Listopad, zima příští rok?
Tré Cool:Takhle. Až budeme mít dostatek songů na album, tak si můžeme říct: "Hey! Jdeme na to!"
LiveDaily: Myslíš, že je to dobrý nápad, už po přibližně 10 letech dělat Greatest Hits?
Tré Cool:Víš, je mi osmadvacet. Nevěřím tomu, že tohle bude na dlouhou dobu to nejlepší, co za celý život udělám (smích). Měli jsme písničky, dokonce dvě nový a tak se rozhodlo: "Jo! Pojďme nahrát greatest hits a tak začne nová éra Green Day!"
LiveDaily: Kdy jste s klukama začali nahrávat nové písničky "Maria" a "Poprocks & Coke"
Tré Cool: Nahráli jsme to v srpnu tento rok. Napsáno to bylo asi rok předtím.
LiveDaily: Na začátku písně "Maria", zní dětský hlas. Je to Billie Joe?
Tré Cool: Jo! Je to záznam jeho hlasu. Nahrál to, když mu byly tři, nebo čtyři. Tři, myslím. Tak jsme toho trochu využili.
¨
LiveDaily: Pověz mi trochu o tom, jak ses dostal do kapely. Jaké bylo seznámení s Billiem a Mikem? Co se to stalo, v roce 1989?
Tré Cool: Oh, jo! Myslím, že Mike byl vtipný. On mě taky dotlačil nahoru. Billie a Mike už byli ve své skupině, ale já jsem pochodoval mezi různými kapelami a tak jsme se setkali. Hulili jsme trávu, pili pivo a měli se krásně…Nakonec jsem s nima začal hrát.
LiveDaily: Odkud jsi původně?
Tré Cool: Mendocino County (v severní Kalifornii).
LiveDaily: Pravdu. Když jste dělali "Good Riddance (Time Of Your Life)", bylo to jiné. Je to balada.
Tré Cool: "Good Riddance", byla ve skutečnosti napsána někdy v období kolem Dookie. Věděli jsme, že je to taková "nakopávající balada", ale chtěli jsme počkat, až přijde správný čas na to, ji vypustit. Nechceme mít moc takovýhle písní, ale fakt je, že tohle je velký song! Avšak nenapadlo by mě, že se bude chystat stát nejhranější písní roku.
LiveDaily: Jak ses dostal k hře na bicí?
Tré Cool: Ve skutečnosti jsem chtěl hrát na housle, když mi bylo asi devět. Šlo mi to docela dobře, a tak jsem byl tak hodný a pokračoval v tom. Ve skutečnosti jsem ale věděl, že chci hrát na bicí.
Měli jsme souseda, který hrál v punkové kapele na bicí. A já si uvědomil, že je to to jediné, co chci dělat.
Řekl jsem tátovi: "Jo. Stanu se bubeníkem." A on na to: "Dobře. Jestli chceš, aby ti žaludek poskakoval ve stejném rytmu, jako hlava a nohy ti pérovali nahoru a dolu pořád dokola, jako tomu v 'The Pledge of Allegiance....'"
A já pak dělal přesně to, co řekl.
LiveDaily: Měl jsi někdy nějaké fyzické problémy s hrou na bicí? Myslím tím v oblasti bubnovaní punku a metalu.
Tré Cool: Vždycky tady jsou nějaký problémy. Byl jsem asi čtyřikrát hospitalizovaný s vysokou horečkou. A moje ruce jsou jako kožené…jsou pěkně studený.
Click to view full size image

Rozhovor s Billiem o sportu

22. května 2006 v 16:00
SI: Na stupnici 1 až 10, jak moc velký jsi sportovní fanoušek?
Armstrong: Ještě stále sleduju fotbal - tak trochu Raiders. Možná tak na 6,5, ale asi bych neměl říkat, že jsem fanoušek Raiders…
SI: Slavíš narozeniny ve stejný den, jako některý ze slavných sportovců?
Armstrong: Nech mě přemýšlet...Kdo by to mohl být…Joe DiMaggio?(hráč NY Yankees)
SI: Jim Brown a Michael Jordan se oba narodili 17. února. Myslíš, že Jordan ví, že slaví narozeniny ve stejný den, jako Billie Joe Armstrong?
Armstrong:Je to šílené, ale Bůh asi Jordanovi nedovolil, aby věděl, že sdílí narozeniny se mnou.
SI: Ty, basák Mike Dirnt a bubeník Tre Cool jste byli na Park Square a sledovali, jak Red Sox smetli The Cardinals (baseball). Co se dělo potom?
Armstrong: Byl to jeden z těch nejvíce surrealistických momentů, jaké jsem kdy viděl. Každý se radoval. Šli jsme ven z baru a sledovali tu přehlídku lidí, jenž pochodovali dolů po ulici. Byli jako v transu, jakoby levitovali. Byl to ten moment, kdy mě napadlo, jak jsou všichni ve společné harmonii a blaženosti. Nadšení fanoušci Red Sox…
SI: Je nějaká podobnost, mezi tvou hudbou a "psanci" z Raiders?
Armstrong: Řekl bych, že Oakland Raiders, jsou jako punk-rocková kapela fotbalu. Nemyslím si, že je v NFL nějaký hráč, který by si upřímně mohl říct, že vypadá špatně, když nosí černou a stříbrnou. Dokonce i Jerry Rice přišel na to, že přece jen vypadá dobře. Byl to v něm takový pocit pýchy. Jakoby si řekl: "Skara, jo! Já nosím černou a stříbrnou!"
SI: Vyrostl jsi v Oaklandu, co znamenali the A's a Raiders ve tvém životě?
Armstrong:Táta mě vzal na zápas, abych se podíval, jak the A's hrajou a já si vzpomínám na svůj poslední Super Bowl, než jsme odešli do Los Angeles. Raiders hráli s the Eagles a já si pamatuju Kennyho Kinga, jak skóroval touchdownem na postraní čáře. Vyrůstali jsme v East Bay, kde byli fanoušci 49ers a fanoušci Raiders. Všichni tvrdý chlapi nosili ve škole klobouky Raiders a všichni fanoušci 49ers se s nimi mlátili, když jsem ještě studoval na střední.
SI: Jak se kapela zapletla s NFL?
Armstrong: První věc, co se stala, byla Madden 2005. Bylo to s American Idiot. V minulém roce jsme byli v Bostonu, když Red Sox vyhráli. Další noc jsme hráli ve Worcesteru, nasadili jsme si klobouky Red Sox a zpívali "We Are The Champions". Byla to asi ta nejchytřejší věc, co jsem kdy udělal.
SI: Takže jste si pravděpodobně získali další fanoušky, na Madden.
Armstrong: To si myslím, jo! To je způsob, jakým jde kultura. Pro malé dětí se kupují videohry, ale pro některé mladé lidi, se první stává zkušenost s punk-rockovou hudbou, kterou hráli Green Day na Madden.
SI:Je americký fotbal sport, se kterým jsi nejvíce spřízněn?
Armstrong: Fotbal je to, co jsem hrál nejvíce, když jsem byl dítě.
SI: Popiš svoje krátké fotbalové působení v John Swett High School v Crockettu, Kalifornii.
Armstrong: Hrál jsem v prváku jeden rok. Wide receiver a záložníka. Všichni studenti druhého ročníku byli na Junior varsity a já skončil ve výběru právě s klukem z druháku. Byl jsem sice rychlejší, než on, ale jelikož byl starší, tak se do týmu dostal automaticky. Nakonec mě tam ale taky umístili v průběhu her...jeden hráč z týmu je doteď můj starý přítel.
SI:Jaká je tvoje nejvýznamnější fotbalová událost?
Armstrong: Ukončil jsem skórování hry jedním touchdownem v posledním zápase sezóny. Byl to první nízký výkop a já ho přijal. Najednou se všichni ti netvoři vyřítili za mnou. Vzpomínám si, jak jsem utíkal pryč od postraní čáry a míjel všechny ty chlapy. Bylo to jako útěk před hněvem Boha. Jenže když jsem se dostal do nepřátelské linie a všechno se posralo. Běžel jsem přes povolení jen proto, abych byl v bezpečí.
SI: Proč jsi skončil s fotbalem?
Armstrong:To jsem se dostával do víru punk-rocku. Začal jsem nesnášet atletiku. Blah. Blah. Blah. (nesmysl!). Můj bratr David byl výjimečný atlet ale já věděl, že tohle není způsob, jakým bych chtěl svůj budoucí život vést. Věděl jsem, že bych chtěl hrát na kytaru.
SI: Je tady od tebe citace, kdy jsi řekl, že jsou lidi bombardováni informacemi, se kterými stejně nemohou nic udělat. Například zda je dobré, vynášet soudy nad Michaelem Jacksonem, nebo Terry Schiavo. Myslíš, že lidé jsou těmito neupotřebitelnými informacemi bombardováni i co se týče atletiky?
Armstrong: Myslím si to. Někdy si myslím, že se sportovcům užívání steroidů nějak vymyká z ruky. Oni to nepotřebujou, ale stejně si píchají jednu injekci za druhou. Pak přijde tisk a ještě to všechno zveličí. Není se pak čemu divit, že lidé tak nějak ztrácí zájem o sport, když si ze všech těch informací odnesou pocit, že sport už není poctivý. Jenže co děti, které by chtěly v dospělosti být třeba vrcholovými sportovci? Ty získávají nakonec takové představy, že všichni baseballoví hráči a hráči NFL jsou zasraní narkomani! Nemají pak motivaci v tom pokračovat...taky není divu, že se Oaklandský A's nikdy nedostanou na pořádnej stadion.
SI: Existuje místo, které je pro tebe spojeno zároveň s hudbou i sportem?
Armstrong: Vzal jsem kluka na jeho první zápas baseballu na stadion SBC Park a o několik let později jsem tam na tom stejném místě navštívil Rolling Stones. Užasný.
SI: Co je tvoje oblíbená věc na sportu?
Armstrong:Miluju to, že v nynější době jsou ti správní atleti úžasné fyzické vzory. Věci, které lidi dělají v dnešním sportu jsou až neuvěřitelné. To jsou ti naprosto dokonalí atleti. Je na nich poznat, jak se lidská bytost může stále více zdokonalovat a dostávat se na vyšší úroveň a to je úžasné.
 
 

Reklama